Ledoborci v Tatrách
den 1. - čas vyrazit
Předpověď - Nepřepověď
Je upršené sobotní ráno. Podle předpovědi, ale pršet nemělo, co už … S Lukášem házíme batohy na záda a vyrážíme do Malé Studené doliny na průzkum okolních ledopádů. Do hodiny míjíme Zamkovského chatu, kde budu večer spát.
Někdo pěšky někdo na lyžích
Nezastavujeme a šlapeme si to dál až k prvním ledům, Ľad v Lomnickom hrebeni a Malé Uhlí. Malé uhlí je jen tenká krusta čehosi na skále. Ľad v Lomnickom hrebeni je o něco lepší. Míříme tedy k němu, já pešky a Lukáš na skialpech.
Lezeme i přes bídné podmínky
Stojíme oba pod ledem, zpocení a mrzneme. Rychle na sebe házíme vybavení, vážeme se na lano a chystáme se na ledový tanec. Lukáš leze první. Jeho slovy: “Podtékající skořápka ledu, kde nejde ani zavrtat šroub. Šrouby jsou tak pouhým placebem. Led není těžký WI 2 - 4 (50 m). O kus dál pod hangem po levé straně je to už v mnohem lepší podmínce.”
Lukáš dolézá ke štandu, dobírá mě a za chvíli na mě řve: “Jistím!”. Lezu za ním. Už se potřebuji zahřát pohybem. Je to nádhera. Byť mi tento ledopád spíše připomíná tvrdý sněhový firn na skále nežli led. Za chvíli si to oba slaňujeme dolů a balíme se a jdeme dál do Doliny k Cyklistickému ľad (po štand cca 50 metrů obtížnosti krátce za WI 5). Cyklistický jsme si tak dali vícekrát. Byli jsme durch, ale spokojení.
den 2. - Solo Návštěva u královny
Probuzení do sněhové peřiny
Lukáš včera večer odjel a já přenocoval na chatě. Dneska mám v plánu si solo vylézt jeden z ledopádů ve Velké Studené dolině, pravděpodobně Kráľovnin závoj (dvojdĺžkový ľad 1.dĺžka 50m WI4 do 85°, 2.dĺžka 40m WI3 do 70°). Přes noc nasněžilo pár centimetrů sněhu a pořád sněží.
Prošlápnout si cestičku
Přes noc prošlapaná cesta k ledopádu zmizela pod čerstvým sněhem. Nezbývá nic jiného než se brodit ve sněhu. Lavinovka by měla v klidu, tak si nedělám obavy. Do hodinky stojim u “Královny”. Mám trochu trému. Doteď jsem lezl solo jen ledovcové stěny na Islandu, kde jsou dokonalé podmínky ledu a nehrozí žádné odtrhnutí od skály nebo odlomení velkého kusu ledu.
Sbírám odvahu
Mezi tím co si chystám věci na první délku v ledu tak si urovnávám myšlenky a uklidňuji se dechovým cvičením. Cítím respekt, ale i podmanivé vzrušení z nového dobrodružství. Říkám si, že vylezi prvních pár metrů a kdyžtak slaním dolů.
Lezu
Po pár metrech a pár šroubů v ledu si odsedávám do šroubu, koukám se jak vysoko jsem vylezl a kontrolují můj jistící systém. Vše je v pořádku a mě se to líbí. Pořád cítím respekt a pokoru, ale pokračuji výš. Po čtyřiceti metrech štanduji a bohužel se budu muset otáčet dolů. Druhou délku kvůli vlaku nestihnu. Po pár metrech a pár šroubů v ledu si odsedávám do šroubu, koukám se jak vysoko jsem vylezl a kontrolují můj jistící systém. Vše je v pořádku a mě se to líbí. Pořád cítím respekt a pokoru, ale pokračuji výš. Po čtyřiceti metrech štanduji a bohužel se budu muset otáčet dolů. Druhou délku kvůli vlaku nestihnu.
Tak příště!
Připravuji fixní bod na slanění a následné lezení na top rope. Musím prvně slanit vybrat materiál a pak si to po druhé vylézt, ale na top rope a vyčistit štand. Je to zábava. Jsem tady sám. Výhledy jsou mystické a já v duši cítím klid a v krvi mi proudí adrenalin jako po vyhrané bitvě. Návštěva u královny se vydařila a já určitě mou paní nenechám dlouho čekat a vrátím se brzy zpět!
(text: Filip Mihok, foto: Filip Mihok, Lukáš Jasenský)
