Kyrgyzstán 2023 - část 5. "těsně před expedicí"

A je to opět tady. Den odletu do Kyrgyzstánu se blíží! Snažím se trénovat dle možností, všechno vybavení je doma složené pod stolem. Už jen čekám až mi dojdou na zásilkovnu expediční jídla z Makalu, od kamaráda mám objednanou Manu (jídlo v prášku) a co nevidět očekávám na poště balíček s náhradním dílem lopatky k horolezeckému cepínu.

Psychicky se připravuji na to, jaké hrozné pocity budu mít, když opět neuspěji. Moc bych si ale přál, abych se mohl postavit na vrchol Kurumdy 6614 m, který se pro mě stal takřka mýtickým bájným místem. Budu k tomuto vrcholku kráčet vyrovnaný a klidný.

A proč si tentokrát opět myslím, že se mi to povede? Od posledního neúspěšného pokusu jsem se toho znovu hodně naučil. Ať už to bylo lezení bez jištění v Pyrenejích, či brutální Bulharsko v zimě, nebo mnoho výstupů na vysoké hory v Chille – to vše mi dává psychickou jistotu, že tentokrát na to mám.

Z vybavení, které přibylo a bude zajišťovat větší bezpečnost je to – sedák, karabina, kbelík, 30 m 8mm lana, Wild country ropeman, dvě sněhové kotvy, helma Petzl sirocco.

I když se opět jedná o solo expedici, kde polezu absolutně sám, jsem si plně vědom, že bez podpory ostatních lidí by celý projekt nebyl možný. Chtěl bych proto poděkovat všem, kteří mi pomáhají a stojí při mně.

No a tady nastává nečekaný zlom – někdy mezi tréninky se za mnou z USA podívá kamarádka. A tak jak to bývá, tento status nám netrval dlouho. A dokonce, když odjela jsem se rozhodl se za ní podívat do Spojených států Amerických. Tím pádem, celá horolezecká expedice do Kyrgyzstánu byla odložena na neurčito. Veškerý materiál jsem zpod stolu znovu uložil na patřičná místa a nyní netrpělivě čekám, jestli mi přiklepnou víza!